Kralický Sněžník a pramen řeky Moravy

Naše první společná dovolená. Asi měsíc potom, co jsme se poznali. Vlastně jsme se ještě neznali vůbec, ale byli jsme čerstvě zamilovaní. Bylo ovšem potřeba pořešit tabu, o kterém píše Jana mimo jiné i v tomto článku z dovolené o rok později.

Jeden z výšlapů v Jeseníkách, byla asi 30km trasa na Kraličák. Z parkingu Pod Klepáčem po červené hřebenovce, přes rozhlednu Klepáč až na Kraličák. Jedna z relativně málo využívaných tras, nepotkali jsme skoro nikoho. Za to Kraličák byl zaplavenej lidma, ale neskutečně. Takže jsme velmi rychle vypadli pryč. Docela jsem se divil, že k té hnusné rozhledně šílení Poláci nepostavili aspoň dvě restaurace, takže občerstvení se nekonalo. Jídla jsme, ale moc neměli, takže by se i bejvalo hodilo. Pokračovali jsme po žluté směrem k prameni Moravy a k typickému slůněti, kde už byl větší klid, navíc jsme měli k dispozici osobního fotografa, takže máme relativně pěkné fotky. Z fotky u pramene se pak stala první společná veřejná fotka. Po žluté jsme pak seběhli až do údolí, kde nás čekal nekonečný asfalt směrem na Dolní Moravu.

Dolní Morava je jeden z nejkomerčnějších a nejdebilnějších horských areálu v Česku. Lidí jak sraček, jak jinak. Konkurovat tomu můžou tak akorát Pustevny, ale to fakt jen můžou. Janičku jsem zanechal v jedné z hospůdek, kde konečně dostala papání. Já jsem mezi tím vyběhl pro auto, protože až dole jsem zjistil, že je vlastně o dost nad náma, asi o 200 výškových metrů jinde. Zdrajvil jsem to pak hezky zákazem až dolů na Dolní Moravu. Kdo by to taky objížděl, že?