Střízlivění směrem na Lysou horu (1324 m)

Tohle byl ten jeden z mnoha výšlapů, které jsem nám naordinoval, jak jinak, než z Hnojníčku. Tentokrát ovšem střízlivěla hlavně Janička. Stalo se totiž něco podivného ve vesmíru (později jsem se přesvědčil, že ne, nezvykl jsem si), že já jsem se i přes litry alkoholu ráno vzbudil naprosto fresh.

Opak by se ovšem dal říct o Janičce, která si prošla několika fázemi kocoviny, a já jsem naprosto nevěřil, že na (předem naplánovaný) výlet kývne a fakt pojedeme. Ano nakonec jsem se cítil jako mega tyran, ale ona to nakonec fakt dala.

Získala si tím u mě hafo velkej respekt, protože odšlapat v tomto stavu tisíc výškových, je hustý. Je to drsná holka!

Na Lysou jsem šel už z několika stran, tentokrát jsem ovšem zvolil variantu relativně nezajímavou pro většinu turistů, ale zajímavou pro nás, přes další okolní vrcholky, kešky, horobraní.

A ano, povedlo se, nepotkali jsme skoro nikoho. Ale ne tak úplně. Potkali jsme relativně usměvavou a sdílnou a docela početnou rodinku, kterou jsme ten den potkali několikrát. To by ovšem nebylo tak zajímavé až na to, že sebou táhli 2.5letou holčičku, která to stejné co my, odšlapala po svých skoro celé. Respekt. Přesně tohle bych chtěl postupně aplikovat i u našich dětí, ať si zvykaj hezky od mladí. Oni to pak ocení :D

Šli jsme z Krásné, po zelené do sedla Kyčery (samozřejmě jsme si zašli i na samotnou Kyčeru), odtud po červené přes Muroňku a Kykulku, pak přes Ivančenu po modré až na Lysou. Zpátky jsme to vzali přes Malchor a po žluté až dolů zpátky do Krásné.

Bylo to fajne střízlivění, fakt doporučuju.