Návrat na svatební místo činu

Důkaz, že umíme poručit větru a dešti a svatební počasí, bylo objednané, spočítá v mém návratu na místo svatebního činu a to přesně po třech týdnech. Rozdíl můžete posoudit sami. Bylo o 20°C méně a přibyla trocha sněhu.

Víceméně moje družina dobře ví, že v sobotu brzo ráno ve svatební den (někdy kolem 4 ranní) pípla nová keška na bezejmenné kótě 1042 metrů východně od Ropice. Někdo z milovníků horobraní tento kopec pojmenoval Maraga (viz. foto). Původní předsvatební plán jít na Javorový by zcela jistě vystřídal plán na FTF na této keši. Nicméně stav celé družiny, výpadek proudu i to, že jsem si místo výšlapu projel kopce den před tím na kole a tak by to bylo všechno hafo na knop, to vše bylo proti.

A tak jsem nechtěl odlov nové kešky na dalším beskydským kopci dlouho odkládat a naplánovali jsme ho na Svatomartinskou neděli. Vhodně jsme hned na konci trasy v Řece objednali husičky a kachničky na oběd. Janička ale Svatomartinskou sobotu strávila při tradiční dámské jízdě a tak mě bylo docela rychle jasné, že ráno nebude ve stavu schopném a půjdu sám. A to se taky stalo. Tchán Honza byl tak hodný, že mě hodil na konečnou do Tyry. Již při průjezdu vesnicí bylo jasno, že nahoře nasněžilo a že mě čeká krásná procházka zasněženou beskydskou krajinou. Cestou se mi párkrát vystřídal déšť a sněžení. Vzduch byl parádní, noha už tolik nebolela a potkal jsem sotva pár bláznivých duší. U kešky jsem byl docela rychle a tím mě v podstatě skočilo hlavní stoupání. Posledních několik set metrů bylo cestou necestou v několika desítkách centimetrů listí a pár cenťáků sněhu. Což mě neskutečně bavilo.

Pak už mě čekal hřeben a sestup do Řeky. Rozhodně jsem si nemohl odpustit těch pár set metrů navíc nahoru na Javorový. Tam mě čekala solidní mlha a pár Poláků. Pak už jsem to vzal šupem za šipkou dolů a do hodinky jsem byl dole v Řece, kde na mě čekala moje choť s rodiči a dobrá bašta! Neskutečně jsem si to užil, i když sám...