Husí kůže 2023

Ne, tohle není trek ani kolo, ale Janiččina zmínka v jiném článku mě donutila vložit sem i toto. Pro Janu to byl totiž zjevně daleko silnější zážitek, než se zdálo.

Již skoro tradičně se účastním geocachingového eventu "Husí kůže", které je hodnocen nejvyšším terénem 5 a měl letos již jedenáctý ročník. Je to tedy dlouholetá tradice, které se účastní jen odvážní hráči geocachingu.

Víceméně jde o to vlézt v březnu/dubnu, kdy má Svratka mezi 3 až 6°C, do vody. Tato taškařice se děje pod mostem kousek od zastávky Zoologická zahrada. Účastník má doplavat ke kyblíku doprostřed řeky, kam vhodí kartičku s vlastním nickem a pak doplave k dalším schodům. Reálně jde tak o 50 metrů. Pro mě to byla letos třetí účast a Jana (už přesně nevím kdy ani kde) v jednom nestřeženém okamžiku, někdy v hospodě, kdy měla lehce popitu, utrousila, že jde letos do toho se mnou, že to je pohodička.

Už by mě mohla znát a vědět, že já takový věci beru vážně a že se z toho jednoduše nevykecá. Zároveň už by mohlo vědět, že nemá proti mě šanci, že ji vyargumentuju a vyhecuju. A to se taky stalo a dámy a pánové, ona tam fakt vlezla.

Dostala ode mě pár dobrých rad, co to s netrénovaným člověk udělá a co by naopak měla dělat. Zároveň jsem taky zmínil, že potom, co vyleze z vody, se jí tělem rozprostře obrovské teplo a hromada endorfinů a tak bude happy jak dva grepy. To se ovšem nestalo. Jak Janička sama řekla, vytratilo se z ní štěstí a to snad na celé dopoledne. A tak to byl pro ní relativně negativní zážitek. Já jsem si to teda užil. Co naplat. Ještě ovšem musím zmínit, že hecování a argumenty mě tentokrát moc nešly, protože jsem za to musel slíbit, že s Janou na oplátku půjdu znovu na body pump. Až později mě došlo, jak moce velký trest to za těch 5 minut ve vodě, je...

Na závěr musím říct, že toto je jeden z geocachingových eventů, který prostě stojí za to. Nejen, že je to již tradice, ale owner je opravdu pan owner a organizaci má zvládnutou levou zadní. Pro účastníky je tak připravené občerstvení, diplomy, nějaké odměny, prostor i lidi, kteří pomůžou z vody.
Letos navíc záda všem účastníkům kryli hasiči z Komína. No a samozřejmě dřevěná mince na památku, jejíž jsem v Brně relativně tradičně výrobcem já.