Hnojnický žíznivec 2026

Třetí ročník Hnojnického žíznivce je za námi a naše redakce si pro Vás připravila unikátní report z této již tradiční akce, která se třetí zářijový víkend v Hnojníku pořádala už počtvrté… V minulém článku jsme avizovali možnou účast nestandardních závodníků, nicméně vlivem okolností došlo k zúčastnění pouze stálic tohoto přátelského závodu. Těmito účastníky byli: pan a paní domácí - Zdeňka s Honzou, pořadatelská dvojice Jana s Lukášem (nově doplnění o Lucinku, která jakožto nezletilá plnila roli hlavního arbitra), brněnští Neřádi Marky s Tomem a reprezentanti z Rybníků Janča s Jarou. 

Oficiální start závodu proběhl v pátek lehce po 18. hodině, ovšem s neoficiálním prohříváním se svařákem začala Jana se Zdenkou už hodinu před dojezdem prvních závodníků, neboť na startovišti (ostatně jako na celé severní Moravě) panovaly velmi nepříznivé povětrnostní podmínky. Neutuchající déšť a teplota těsně nad 10°C značně znepříjemnili život Lukášovi, Tomovi a jejich kumpánům Tomasínovi a Loupežníčkovi, kteří si pátek a cestu na Slezsko vybrali pro odlov série T5 kešek na Vsetínsku. O tom jaké to je strávit celý den na laně v dešti toho naše redakce příliš neví, protože nikdo z našich redaktorů nemá potřebu vstupovat do takového diskomfortu. Nicméně, stejně jako pobyt v dešti nepřinesl Tomovi a Lukášovi žádné plusové piva do výsledkové listiny, svařáky Jany a Zdenky se dle pravidel do oficiálních výsledků taky nezapočítávaly.

Pár minut po příjezdu zmoklých kačerů dorazil i vůz s Jarou, Janou a Markétou a po úvítacím slovu hlavního arbitra Lucinky, všichni zasedli ke svým místům ke stolu v garáži, kde bylo pocitově o pár stupňů příjemněji než venku. 

Zima a vlhko, které 11. září v Hnojníku panovaly, byly znát na picích výkonech… Pánové Lukáš, Tom a Jara, kteří byli výsadními konzumenty naraženého ALE NE, oproti jiným ročníkům neklopili jeden orosený půllitr za druhým v divokém tempu, ale po uhašení prvotní žízně a chuti se spíš pozvolně propíjeli do dobré nálady a postupně splachovali stres, vypětí a únavu z uplynulého týdne. U Tomáše je tato strategie známá z předchozích let, nicméně u Jary a Lukáše je tato taktika nezvyklá. Podobné pozvolné tempo zvolil i pan domácí Honza, který měl na své pípě naraženou Polotmavou 11° z pivovaru Baraba. Honza ve své technice nepřekvapil a svůj sud postupně upíjel po malých pivech.

Velká změna nastala v ženské kategorii, kdy se letos ani jedna žena nezapojila do popíjení piva. Dámy si za svůj drink víkendu zvolily Aperol Spritz a ukázalo se, že slabší výsledky z předchozích let byly jen důsledkem nevhodně zvoleného pitiva. Zdeňka se první večer rozhodla pro svařák a neztrácela tempo s Aperolkami (ostatními závodnicemi popíjejícími Aperol Spritz). První závodní večer skončil v dámské kategorii remízou, a ani druhý závodní večer nijak nezamíchal kartami... Celá ženská kategorie tak skončila bez vítězky či poražené, neboť všechny dámy měly na svém kontě shodný počet vypitých drinků. 

Mužská kategorie přinesla sice různorodé ovšem ne příliš překvapivé výsledky. Na posledním čtvrtém místě skončil Tom s 5 velkými pivy (v přepočtu 2,5 l Obory). Třetí příčka patří Honzovi s jeho skoro dopitým 5l sudem Baraby. Druhé místo obsadil letos Lukáš s 11 velkými pivy (5,5 l Obory) no a titul Hnojnického žíznivce si do Rybníků letos opět odváží Jara se svými 14 velkými a 2 malými pivy (7,6 l Obory). Gratulujeme k vítězství!

Naši redakci samozřejmě zajímalo co vedlo k tak velkému rozdílu ve výsledcích, a tak jsme oslovili Lukáše v unikátním rozhovoru:

R: “Lukáši, co se letos stalo? Loni v říjnu se Vám narodila dcera, která letos byla hlavní rozhodčí turnaje, a nás napadá, jestli to nemá s vašim výkonem třeba nějakou souvislost… Vedla s Vámi dcera důvěrný rozhovor mezi 4 očima o tom, jak si máte v turnaji vést? Anebo Vám úplně nesedl výběr piva?”

L: dlouhý nádech a výdech “Dostávám rozum, stárnu, ale hlavně je trojboj už i na domestikovaného polovičního Slezana jednoduše moc... Chlast, hory a špatný spánek 3 dny po sobě se nedá ustát…V kombinaci s tím, že jsem se stal otcem, živitelem a hlavou rodiny, mi jednoduše starost nedovolí ožrat se tak, jak bych rád… Více bych to nekomentoval.”

Velkým zklamáním byla letošní neúčast sušovské matadorky Verči, která na závodiště nedorazila. Proto má u svého jména na výsledkové tabuli DNS - did not start. Její absence na obou částech turnaje je velkým mrzením, a byla by to právě ona, kdo by určitě dopomohl k úplnému dopití sudu Obory. To se letos bohužel historicky poprvé nepovedlo, a tak si všechny domácnosti z turnaje odvezly 3 velká piva stočená do PET lahví.

Hnojnický žíznivec není ale jen o pivu a Aperolu. Letos to bylo především o turistice… Lukáš si pro své přátelé připravil dva krásné turistické zážitky... Tím prvním byl výstup na královnu Moravskoslezských Beskyd, na Lysou Horu (1323 m n.m.). Úplná premiéra to letos byla pro Lucinku, která tak byla ještě před dovršením svých prvních narozenin na nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd (Lukáš se vsadil, že stihne svoji prvorozenou dceru vytáhnout na tento kopec právě před dovršením jednoho roku - pozn. redakce). Luci byla pravděpodobně jedinou, která se při výstupu nezapotila, protože ostatní si při výstupu nahoru mákli. V tlačení kočárku se vystřídali oba rodiče i všichni strejdové - což nahoře na hoře spláchli jedním Radkem… Jako kočárek friendly trasa byla vybrána cyklostezka z parkoviště Papežov a k údivu všech se trasa obešla bez zkratek, kterými by to bylo sice dál ale o to horší cesta. V konečném důsledku z toho byl krásný takřka 18 km zážitek. 

Na nedělní výlet Lukáš naplánoval nostalgický výlet na Pustevny. Pustevny totiž byly historicky prvním turistickým cílem v rámci 0. ročníku Hnojnického žíznivce - kdy se v roce 2022 tato základní skupina doplněná o Nikču vydala po okružní trase z Trojanovic, přes Radhošť, se zacházkou na Velkou Polanu a vratkou zpět na Radhošť, dál na Pustevny, Tanečnici a přes Zmrzlý vrch a Nořičí horu zpět do Trojanovic. Letos byl ve svých plánech poněkud mírnější a jak bylo řečeno v předchozím článků, nabídl všem výběr z hardcore nebo softcore verze (zjednodušeně: s výstupem na Čerťák nebo ne). Startovalo se z parkoviště pod Pustevnami, přičemž celou cestu z Hnojníka obě posádky kontrolovaly obsazenost parkoviště. Nakonec nebyl důvod k obavám, místa na parkování zde bylo stále dostatek a na Pustevnách to pěkně žilo. Výstup na Čertův mlýn byl takticky zvolen jako první - dokud měli Marky, Lukáš i Tom ještě dost sil. Jana s Jančou, Jarou a Lucinkou je doprovodili až k vrcholu Tanečnice a pak se usadili v Kolibě u Zaryše, kde na ně počkali. Dlouhou chvíli si zkrátili konzumací horké polévky, ale s hlavním jídlem počkali na ostatní. Poté následovala společná cesta k Radhošti, přičemž Luky s Tomem si celou trasu udělali o něco delší a náročnější neustálými zacházkami pro kešky… Jarovi tak patří ohromný dík, že si vzal na starost tlačení kočárku při stoupání na vrcholy Radegast a Radegast - západní vrchol I., kde vysílením odpadl a na Radhošť se s ostatními rozhodl dál nepokračovat. Toto rozhodnutí naši redakci překvapilo, protože od našeho polského zpravodaje jsme se dozvěděli, že byl Jara i s Janou spatřen v průběhu roku na nejvyšším vrcholu Slezských Beskyd na území ČR, a sice na Velké Čantoryji. Tento fakt nás vedl k předpokladu, že Jara vzal přípravu na letošní ročník Hnojnického žíznivce skutečně vážně a trénoval v obou kategoriích. Bezkonkurenční vítězství v picí části a skutečnost, že při sobotním výstupu na Lysou horu zvolili manželé Čechovi při závěrečných metrech červenou turistickou, která vedla kolmo na vrstevnice (a přestože byla kratší, byla značně náročnější), nás v tomto předpokladu jen utvrzovalo. Nyní však vyšlo najevo, že to s tou turistickou přípravou nebylo tak důkladné. Pro vystoupání na Velkou Čantoryji v rámci letní přípravy využili manželé Čechovi totiž lanovku… Kredity za odmakání výstupu na vrchol Radegast - západní vrchol I. mu však upřít nelze. A lze jen těžko objektivně soudit jestli o něco přišel nebo ne. Nicméně věříme, že on svého rozhodnutí nelitoval… K autům se celá výprava vracela po 17. hodině, kdy z Pusteven odjeli už skoro všichni turisté… Tak akorát včas, aby všichni zvládli v pořádku dorazit do svých domovů…

A to je přátelé z letošního ročníku vše… Děkujeme všem za účast a těšíme se na shledanou příští rok, kdy si pro Vás manželé Ondráčkovi připraví další vymazlenou trasu po krásných vrcholech Moravskoslezských Beskyd. 

Ještě jednou díky a pivu a horám zdar.